Absinth: mýty opředený nápoj bohémů

Snad o žádném jiném alkoholickém nápoji se nešíří tolik legend a nepravd jako o absinthu. Což z něj dělá tak trochu nepochopený a opomíjený destilát. Hoďte za hlavu mýty o halucinacích a zkuste dát této unikátní směsi bylin šanci. Protože když jej popíjel i Hemingway nebo Picasso, něco na absinthu být musí.

Vzestup a pád absinthu

Abyste absinth skutečně pochopili, vezmeme vás na krátkou exkurzi do jeho zajímavé minulosti. Zrodil se koncem 18. století jako léčivý nápoj, když francouzského lékaře žijícího ve Švýcarsku Pierra Ordinaira napadlo pořádně využít účinků pelyňku. Smíchal jej s dalšími bylinkami a alkoholem a začal prodávat jako všelék. Obliba tohoto nápoje se brzy rozšířila nejen po Švýcarsku, ale i do Francie a pronikla do všech společenských vrstev. Ani ne o sto let později se absinth dostal až za oceán a novým domovem se mu stalo New Orleans. Zažíval obrovský boom, dokud jej takřka ve všech zemích nezakázali. Proč?

Zatracovaná zelená víla

Důvodů, proč se absinth, někdy nazývaný také jako zelená víla, dostal do nelibosti, bylo více. Jedním z těch hlavních byla samotná hlavní přísada. Pelyněk totiž obsahuje látku thujon, které byly mylně přisuzovány halucinogenní účinky podobné THC. Pravda je taková, že ve větším množství sice může způsobit křeče, ale pokud by k tomu mělo dojít při popíjení absinthu, dříve by vás zabil samotný alkohol. Čímž se dostáváme k jádru věci. Absinth totiž obsahuje velmi vysoké množství alkoholu (až 80 %) a je tak velmi silný. Pro dodání atraktivní barvy do něj navíc dříve byly přidávány všemožné chemické přísady (například modrá skalice), a tak není divu, že způsoboval všemožné stavy.

Když k tomu připočteme oblibu u bohémských umělců, jako byl Paul Verlaine, Toulouse Lautrec nebo Oscar Wilde, a historku o tom, že si pod jeho vlivem Vincent van Gogh uřízl ucho, dostaneme odpověď na otázku, proč se v tolika zemích absinth ocitnul na černé listině. Takřka všechny státy od jeho zákazu nakonec po čase upustily, ale v důsledku mnoha stále se šířících pověstí a mýtů si stále hledá své příznivce trochu složitě. 

​

Jak se pozná absinth?

Na rozdíl od mnoha jiných lihovin není ve většině zemí zákonem ukotveno to, co je a co není absinth. Výjimkou potvrzující pravidlo je Švýcarsko, kde se takto může označovat pouze destilovaný alkoholický nápoj bez umělých barviv. Všude jinde byste si ale měli dávat větší pozor na to, co kupujete, a trochu si proklepnout složení. Základem absinthu jsou tři bylinky, a to již zmíněný pelyněk, fenykl a anýz. Přidávat se ale mohou i další, jako je máta, kopřiva nebo třeba yzop. Ty se macerují v alkoholu a celý výsledek je destilován, aby se odstranila příliš hořká chuť bylin. Někdy následně probíhá ještě sekundární macerace, která vytváří typickou zelenou barvu.

Vedle čirých a zelených variant absinthu se ale můžete setkat i s mnohými specialitami. Tou je například Absinth Beetle, kde jsou v samotném nápoji naložená těla brouků, nebo Absinth Euphoria Cannabis s konopím. 

Vychutnávejte dle libosti

A jak absinth popíjet? Především nezapomínejte na to, že vzhledem k opravdu vysokému obsahu alkoholu je tento nápoj předurčen k ředění vodou, nejčastěji v poměru 1:3 nebo 1:5. Tradiční pití pak spočívá v absinthu ve skleničce a děrované lžíci s kostkou cukru, která se na sklenici položí. Přes ni se následně pomalu, ideálně po kapkách, nalévá voda. Absinth tak získává zakalenou podobu zvanou “louche”. Nebo zkuste “český” způsob se zapálenou kostkou cukru namočenou v absinthu, kdy se vzniklý karamel zamíchá do nápoje. Ačkoliv s tradičním způsobem popíjení nemá mnoho společného, jedná se o pro oko velmi efektní záležitost.